Pochází socha sv. Václava z botanické zahrady
Již mnoho let se v popisech obce Čestlice opakuje podobný text: Na návsi jest kamenná socha sv. Václava, kterou hr. Josef Vojtěch des Fours r. 1785 zakoupil ze zrušeného kláštera celestinek v Praze. Kde však tento klášter v Praze stojí nebo, nebo stál? Pátrání po něm přináší zajímavá překvapení.
Zmiňovaný klášter stál od roku 1739 do roku 1782 v místech dnešní hlavní pošty v Praze v Jindřišské ulici. Snad podle plánů K.I. Dietzenhofra (jeho plány však obsahují umístění kostela ve středu kláštera) a za přispění Anselma Luraga ho nechal vystavět hrabě František Antonín Sporck na podnět jeho dcery Eleonory členky řádu italských anunciátek (nezývaných též celestinky). Zřejmě tehdy v něm také byla vztyčena dnešní čestlická socha. Původně měl tento klášter anunciátek stát proti konventu alžbětinek na Slupi, které nesouhlasily a tak po letech nový klášter vyrostl v Jindřišské ulici. Tento klášter byl v období josefínských reforem zrušen a byl přestavěn na kolkový úřad a tabákovou továrnu přestěhovanou v roce 1812 do Sedlce u Kutné Hory, aby v Jindřišské ulici v roce 1874 byla postavena a otevřena festovní budova pražské Hlavní pošty.
Podle dostupných informací předcházela pražskému klášteru italských anunciátek jedna z prvních botanických zahrad v Praze. Byla známa pod názvem Andělská (Hortus Angelicus), měl ji založit apatykář Karla IV. Angelus de Florencia u svého domu v Jindřišské ulici, ulice po jejím východním okraji se nazývala Platea Angeli (dnes Politických vězňů). Někdy je označována jako první středoevropská botanická zahrada a měla také být první zahradou světskou. Byla využívána především pro pěstování lékárnických rostlin, ale rostly zde i exotické a okrasné rostliny. Přímo z botanické zahrady čestlická socha tedy nepochází, ale lze si dobře představit, že mohla zdobit klášterní zahradu, která vznikla na místě zahrady původní Andělské.
Je pozoruhodné, že čestlická socha sv. Václava pochází z míst dříve obdařenými andělskými přívlastky, i když v Praze dlouho nepobyla, jen 43 let. Vznikla ve vrcholném baroku v období, pro které dodnes někteří užívají termín Temno. Ano byla to i doba Pátera Koniáše, ale také mohutného barokního rozvoje Čech, poté přišla francouzská okupace Prahy, aby následovaly dlouhé
Byla to ale i doba Pátera Karla Ungara, který císaři vysvětlil, že není rozumné ničit knihy podle Koniášova klíče a defakto tím začal rozvoj moderního českého knihovnictví, který P. Ungar navíc podpořil řadou praktických opatření, například povinný výtisky pro knihovny. Konec baroka a nástup osvícenství ale znamenal zrušení kláštera a přesun sochy do klidnějšího místa.
Je dobře, že je o sochu v Čestlicích přes dvě století let dobře pečováno. Smutnější osud postihl čtyři staleté lípy, které sochu ze čtyř stran obrůstaly a které si pamatovaly jako mohutné stromy již rodiče našich babiček. Pravděpodobně nemoci škodily delší dobu těmto lipám, až musely být pokáceny, na jejich pařezech byly z dřeva staletých lip vystaveny dřevěné sochy zemských patronů inspirované sousoším sv. Václava z Václavského náměstí (sv. Anežka, sv. Ludmila, sv. Vojtěch, sv. Prokop), později a došlo k vysazení lip nových a nahrazení pařezů podstavci. Zdejší posvátné místo tak dostalo novou naději a rozměr. Spojení nadpozemské sféry, zemských patronů, praktické lékárnické a botanické zahrady s našimi Čestlicemi zavazuje.
MS
PS Článek s podobným obsahem byl nedávno vystaven na stránkách: http://www.kulturavregionech.cz/stredocesky-kraj/mesta-a-obce/socha-svateho-vaclava-v-cestlicich.html, jeho autorkou je paní Olga Čadilová, která připravuje avizovanou knížku o Čestlicích.
Starší fotku s původní mohutnou lípu lze nalézt třeba zde: http://www.bene.cz/hradyzamky/det_hradyzamky.php3?ID_hrady_zamky=102
Článek o soše sv. Václva z Čestlického občasníku č. 18/2011: